Doporučení Rady Evropy

Dokument Rady Evropy

Komise ministrů

 

Doporučení Rec(2005)13

komise ministrů členských států o řízení a managementu univerzitního dědictví

 

(přijato Komisí ministrů 7. prosince 2005 na 950. setkání ministerských zástupců)

 

Komise ministrů Rady Evropy podle podmínek v Článku 15.b Statutu Rady Evropy,

 

s ohledem na to, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty mezi svými členy a že tento cíl může být uskutečněn zejména společnou aktivitou ve vzdělávacích a kulturních oblastech;

 

S ohledem na Evropskou kulturní úmluvu z roku 1954 (ETS č. 18);

 

S ohledem na Úmluvu o ochraně architektonického dědictví Evropy (Granadská úmluva) (ETS č. 121) a Evropskou úmluvu o ochraně archeologického dědictví (přepracovanýou) (Valettská úmluva) (ETS č. 143);

 

S ohledem na Závěrečnou deklaraci a Akční plán schválený Druhým summitem hlav států a vlád Rady Evropy (říjen 1997);

 

S ohledem na kampaň „Evropa, společné dědictví“, která se uskutečnila mezi lety 1999 a 2000 na základě rozhodnutí Druhého summitu a zejména na projekt zaměřený na dědictví evropských univerzit v rámci této kampaně;

 

S ohledem na Společnou deklaraci evropských ministrů vzdělávání podepsanou v Bologni 19. června 1999, která odstartovala Bolognský proces reformy vyššího vzdělávání s cílem zřídit do roku 2010 centrum Evropského vyššího vzdělávání;

 

Vzhledem k tomu, že dědictví Evropských univerzit zahrnuje součásti klíčového významu pro dnešní vyšší vzdělávání, jako je například akademická a institucionální autonomie, schopnost adaptovat a obnovovat, ale na druhou stranu také udržovat stěžejní hodnoty nezávislé vzdělanosti a nezávislost vyučování a učení se a tyto hodnoty jsou plně kompatibilní s hodnotami Rady Evropy;

 

Vzhledem k tomu, že autonomie univerzit je nedílnou součástí dědictví evropských univerzit a jedním z klíčových principů vyššího vzdělávání v Evropě;

 

S ohledem na právě tuto univerzitní autonomii potvrzující jedinečnost univerzitního dědictví;

 

S ohledem na to, že kulturní dědictví je předmětem mezinárodních právních nástrojů, jako je Granadská a Valettská úmluva, které adresují základní otázky kulturního dědictví bez specifických referencí k dědictví univerzit;

 

S ohledem na to, že odpovědnost za vedení a management univerzitního dědictví je společná pro vlády, další veřejné činitele na národní, regionální a místní úrovni a instituce vyššího vzdělávání;

 

S ohledem na roli hranou v rámci řízení a managementu univerzitního dědictví nevládními organizacemi na mezinárodní, národní a regionální úrovni;

 

S ohledem na to, že novější standardní rámcové texty o kulturním dědictví v kontextu Rady Evropy zajišťují širší definici konceptu kulturního dědictví s větším důrazem na víru, vnímání, tradice a koncepty, které odkazují na intelektuální dědictví;

 

Vzhledem k tomu, že Haagská úmluva o Ochraně kulturního vlastnictví u příležitosti ozbrojeného konfliktu ze 14. května 1954 a její Druhý protokol z 26. března 1999, úmluva UNESCO o ochraně nedefinovatelného kulturního dědictví ze 17. října 2003 a normativní texty Organizace světového intelektuálního vlastnictví, které se přímo vztahují k intelektuálnímu vlastnictví, jako například Bernská úmluva o Ochraně literárních a uměleckých děl;

 

S ohledem na to, že kulturní dědictví je předmětem národní legislativy, ve většině případů se zabývá dědictvím v širokém měřítku spíše než specifickými aspekty dědictví, jako například univerzitnímu dědictví, a v některých zemích může vyšší vzdělávání obsahovat opatření, která jsou také relevantní v rámci univerzitního dědictví, ale je tam malá nebo žádná spolupráce mezi těmito dvěma kategoriemi zákonů;

 

S ohledem na to, že neexistují žádné mezinárodní standardy týkající se speciálně univerzitního dědictví a proto jsou přístupy a strategie na ochranu tohoto dědictví vysoce odlišné a jejich rozsah se pohybuje od plně vyvinutých struktur až po absenci definice řídících odpovědností jiných než neformální precedens;

 

S ohledem na to, že instituce vyššího vzdělávání mají jako podniky trénující se v dědictví dvojité poslání: na jedné straně mají poslání vychovávat specialisty na vysoké úrovni ve všech oblastech týkajících se dědictví, zatímco na druhé straně mají také poslání poskytovat výcvik týkající se specifik dědictví univerzit pro specialisty na dědictví stejně jako pro členy akademické komunity specializující se v jiných oblastech;

 

S ohledem na to, že evropský rozměr je nedílnou součástí univerzitního dědictví a naopak, univerzity jsou (svojí historií, odkazem a současnými aktivitami) evropské a mezinárodní instituce par excellence a proto by měl Evropský rozměr vést všechny aktivity týkající se univerzitního dědictví;

 

 

Doporučení:

 

a, udělat kroky k realizaci ve své vlastní politice, právech a praktikovat principy vysvětlené v příloze tohoto doporučení;

 

b, propagovat realizaci těchto principů a ustanovení obsažených v příloze, kde tyto nejsou přímou odpovědností vlád;

 

c, propagovat realizaci těchto ustanovení pomocí relevantních veřejných autorit na všech úrovních, stejně jako pomocí institucí vyššího vzdělávání;

 

d, ujistit se, že toto doporučení je distribuováno tak široce jak je to jenom možné mezi všemi zúčastněnými osobami a orgány.

 

 

Příloha k doporučením Rec(2005)13

 

Rozsah

  1. Současná doporučení se snaží vyjasnit směrnice a dobrou praxi ve vedení a managementu dědictví evropských univerzit.

 

  1. Zajišťování těchto doporučení je vhodné pro instituce vyššího vzdělávání a jejich orgány snažící se o dodržování tradic a hodnot, které toto dědictví reprezentuje, jak je definováno v tomto doporučení, a toto předpokládá odpovědnost za ochranu a posílení těchto tradic a hodnot jako společné evropské dědictví bez ohledu na stáří těchto institucí.

 

  1. Toto doporučení je adresováno vládám. Ačkoli výhled na společnou odpovědnost za vedení a management univerzitního dědictví a jejich poskytování může být realizováno nejenom vládami, ale také ostatními veřejnými úřady na národní, regionální a lokální úrovni, institucemi vyššího vzdělávání a veřejnými orgány zodpovědnými za management a ochranu kulturního dědictví jako v tomto případě.

 

 

Definice

Univerzita / instituce vyššího vzděláváni

 

  1. V tomto doporučení termínem „univerzita“ a „instituce vyššího vzdělávání“ rozumíme organizaci, která zajišťuje vyšší vzdělávání a je uznána kompetentním úřadem jako součást systému vyššího vzdělávání. V tomto textu budou tyto termíny nekriticky používány, dokonce i když bude zjištěno, že v některých systémech vyššího vzdělávání je dělán formální a/nebo legální rozdíl mezi různými druhy institucí vyššího vzdělávání a že právo používat termín „univerzita“ může být chráněn zákonem.

 

Univerzitní dědictví

  1. V tomto doporučení termín „univerzitní dědictví“ zahrnuje všechna hmotná i nehmotná dědictví spojená s institucemi vyššího vzdělávání, úřady a systémy, stejně jako s akademickou obcí vědců a studentů a také se sociálním a kulturním prostředím, kterého je dědictví součástí.“Univerzitní dědictví“ je chápáno jako všechny hmotné a nehmotné pozůstatky lidské aktivity, které se týkají vyššího vzdělávání. Jedná se o shromážděný zdroj bohatství s přímým odkazem na akademickou obec vědců a studentů, na jejich víru, hodnoty, úspěchy a na jejich sociální a kulturní funkci stejně jako na způsoby předání vědomostí a kapacity pro obnovu.

 

Přístupy k univerzitnímu dědictví

  1. Dědictví evropských univerzit se týká individuálně institucí vyššího vzdělávání, stejně tak jako kolektivně akademické obce vědců a studentů a také celkově evropské společnosti. Instituce vyššího vzdělávání by měly být podporovány, aby stanovily transparentní institucionální politiku na ochranu a rozšiřování povědomí o svém dědictví mezi institucemi a také širší společností. Když tak učiní, mohou instituce vyjádřit svoje chápání, ochranu a vylepšení svého dědictví a také cíle pro jeho zachování a šíření povědomí o něm, stejně jako specifikování struktury, nástrojů a prostředků, se kterými instituce hodlá realizovat tuto politiku včetně struktur týkajících se rozhodování a jasného plánovacího procesu.

 

Legislativní rámec

  1. Kompetentní veřejné úřady a instituce vyššího vzdělávání by měly být podporovány k plnému užívání existujících zákonů a externích i interních předpisů za účelem ochrany a zachování univerzitního dědictví.

  2. Kompetentní veřejné úřady a instituce vyššího vzdělávání by nicméně měly být podporovány k přezkoumání svých zákonů a/nebo interních předpisů s ohledem na přijetí adekvátních opatření na ochranu svého dědictví tam, kde takové ještě neexistují. Ve svých interních předpisech by měly být univerzity podporovány ke zvážení možných měřítek pro ochranu a šíření povědomí o univerzitním dědictví, která jsou nastíněna v tomto doporučení, pomocí legislativy stejně jako pomocí směrnic prokázaných profesionálními organizacemi.

  3. Status univerzitního dědictví a jeho částí by měl být vysvětlen pomocí práva nebo vnitřních předpisů univerzity.

 

 

 

Řízení a management dědictví v rámci institucí vyššího vzdělávání

  1. Čelní představitelé univerzity by měli být povzbuzováni, aby považovali všechny části dědictví institucí vyššího vzdělávání za součást jejich základní právní, administrativní a morální zodpovědnosti.

  2. Univerzity by měly být podporovány, aby definovaly (přiměřeně v kontextu té konkrétní instituce) politickou a administrativní zodpovědnost za univerzitní dědictví, stejně jako vhodné mechanismy zpravodajství.

  3. Instituce vyššího vzdělávání by měly být podporovány, aby si jasně vytyčily cíle a postoje pro univerzitní dědictví, například pomocí zavedení listiny dědictví pro instituci nebo pomocí specifického plánu dědictví.

  4. Instituce a jednotky, které řídí části univerzitního dědictví, jako jsou muzea, sbírky, knihovny, archivy, servisní budovy nebo univerzitní oddělení, by měly být podporovány, aby jasně vytyčily cíle a postupy pro ty části univerzitního dědictví, které spadají do jejich odpovědnosti, a braly patřičný ohled na celkové postupy dědictví institucí vyššího vzdělávání, jejichž jsou součástí.

  5. Management univerzitního dědictví a jeho částí by měl odpovídat nejlepším národním a mezinárodním standardům zjištěným kompetentními orgány nebo představiteli dědictví uvnitř nebo vně univerzity.

  6. Pokud zvažujeme důležitá celková rozhodnutí a rozvoje (včetně strategických plánů pro instituci, plánů pro využívání jejich budov a okolí a dalších plánů vývoje, volených orgánů stejně jako administrativu institucí vyššího vzdělávání) by měly být podporovány, aby zvažovaly jasně dopad takovýchto plánů a rozhodnutí na univerzitní dědictví.

  7. Univerzity by měly být podporovány, aby získávaly, odkazovaly, půjčovaly si, uschovávaly a používaly nedílné součásti politiky instituce a nechaly je prosperovat z adekvátních měřítek památkové péče a administrativních a finančních záruk, včetně politiky pojištění.

 

Finance

  1. Finanční politika univerzitního dědictví spadá pod sdílenou zodpovědnost vlády a instituce vyššího vzdělávání. V systémech veřejného financování vyššího vzdělávání – ať už zcela nebo částečně – kompetentní veřejné orgány by měli zahrnovat předpisy pro financování přístupů k univerzitnímu dědictví v rozpočtech přidělených institucím vyššího vzdělávání. Instituce by měly zase následovně být podporovány k vytváření vlastních předpisů pro financování jejich přístupů k dědictví v rámci jejich rozpočtu, ať už veřejně nebo soukromě financovaného, a usilovat o získání dalších financí z externích zdrojů.

  2. Instituce vyššího vzdělávání a její orgány by měly být podporovány k poskytování a zachování vhodných fyzických uskladnění pro svoje dědictví a k poskytování vyrovnaného a přiměřeného financování pro jeho ochranu a vylepšení.

  3. Rozsah udržování a ochrany univerzitního dědictví je financován celkovým univerzitním rozpočtem spíše něž vyčleněným opatřením z veřejných nebo jiných zdrojů. Instituce vyššího vzdělávání by měly být podporovány, aby zařídily rozpočet tak, aby bylo možné identifikovat přidělené částky pro účely dědictví.

  4. Kde je to vyžadováno, by měly být instituce podporovány ve shánění doplňkových externích fondů za účelem pozvednutí svého dědictví a uplatňovat svoje přístupy k dědictví. Takovéto fondy by měly být hledány z lokálních, regionálních nebo mezinárodních zdrojů.

 

Přístup

  1. Jako kompatibilní s hlavními cíly univerzity a s mezinárodními a národními standardy etické praxe by měly být univerzity podporovány, aby dědictví zpřístupnily členům akademické obce a/nebo veřejnosti (je-li to vhodné).

  2. V některých případech může být potřeba omezit přístup za účelem ochrany a konzervace specifických částí tohoto dědictví nebo z důvodů, které souvisí s výzkumem a vyučováním v instituci. V takových případech by měly být instituce podporovány, aby dosáhly rovnováhy mezi potřebami zachování dědictví, potřebami výzkumu a vyučování a touze umožnit přístup široké veřejnosti. Nicméně v žádném případě by nemělo zachovávání dědictví být ohroženo postupy instituce týkající se přístupu k tomuto dědictví.

  3. Instituce by měly být podporovány, aby umožnily přístup ke svému univerzitnímu dědictví veřejnosti za dostupnou cenu a v rámci přijatelných otevíracích hodin.

  4. Instituce vyššího vzdělávání a její orgány by měly být podporovány, aby přijaly vhodná opatření k zabezpečení a ochraně svého dědictví.

  5. Univerzity by měly být podporovány jak jen to bude možné a v souladu s celkovými postupy k dědictví, aby přijaly vhodná opatření a vyvinuly metody k propagaci hodnoty, podstaty a zájmu o toto dědictví v současné době.

 

Profesionalizace

  1. Instituce vyššího vzdělávání v kooperaci s ministerstvy a agenturami zodpovědnými za vyšší vzdělávání a kulturní dědictví a/nebo příslušné relevantní profesní organizace by měly být podporovány, aby braly v úvahu kvalifikační požadavky, struktury profese a profesní vývojové plány pro různé kategorie zaměstnanců pracujících s univerzitním dědictvím. Zejména by měly být podporovány v odměňování akademických pracovníků vhodnými akademickými odměnami za jejich práci v muzeích, sbírkách, archivech, knihovnách a za jinou akademickou práci vztahující se k univerzitnímu dědictví.

  2. Instituce vyššího vzdělávání by měli být podporovány, aby rozpracovali specifické instrukce pro posty vztahující se k dědictví s důrazem na specifické profesionální požadavky.

  3. Měly by být podporovány, aby mezinárodně propagovaly alespoň ty posty vztahující se k dědictví, které vyžadují kvalifikaci na vysoké úrovni, s výhledem na umožnění zaplnění některých těchto postů zahraničními experty. Vlády by měly učinit takové kroky, aby zabránily jakékoli přetrvávající legislativě určující, že jisté posty v institucích vyššího vzdělávání nebo institucích spojených s dědictvím, by měly být obsazeny pouze svými státními příslušníky.

  4. Instituce vyššího vzdělávání a jejich orgány stejně jako ministerstva odpovědná za vyšší vzdělávání a/nebo kulturní dědictví by se měly snažit zřídit fóra a sítě (národní i mezinárodní) pro výměnu profesionálů a vývoj mezi profesionály, kteří pracují na univerzitním dědictví.

 

Trénink

  1. Instituce vyššího vzdělávání by měly být podporovány, aby vytvořily tréninkové programy v oborech týkajících se dědictví. Měly by se zaměřit na poskytování vyrovnaných schopností a dovedností v kombinaci s přehledem a přístupem ke společnému dědictví, s tréninkem specifického vědění a dovedností vyžadovaných pro různé profese týkající se dědictví stejně jako „pomocné“ dovednosti, a měly by být začleňovány a vybírány z existujících jednotek dědictví v dané instituci jak jen to bude možné.

  2. Studenti oborů vztahujících se k dědictví by měli být velmi podporováni ke studiu alespoň jednoho semestru na zahraniční univerzitě a univerzity by měly být podporovány, aby se všemožně snažily uznat semestr strávený na zahraniční instituci jako součást kreditů získaných na studentově domovské univerzitě. Instituce vyššího vzdělávání by měly být podporovány, aby navazovaly spolupráci s ostatními institucemi s výhledem na nabízenou kooperaci, postupy/kurzy pro dědictví na pokročilé úrovni včetně zainteresování personálu a studentů z několika univerzit.

 

Výzkum

  1. S patřičnou pozorností na institucionální autonomii a svobodu akademických pracovníků vybrat si téma vlastního výzkumu, by měly instituce vyššího vzdělávání podporovat výzkum zaměřený na dědictví vlastními pracovníky stejně jako jinými kvalifikovanými výzkumníky, mít mezioborový a srovnávací přístup a snažit se náležitě koordinovat takovýto výzkum.

  2. Výzkumné rady, mezinárodní výzkumné programy, nadace a další orgány dotující výzkum by měly být podporovány k podpoře programů a projektů zaměřených na další výzkum dědictví obecně i více zaměřených na dědictví univerzit, konkrétně programy a projekty zahrnující specialisty z různých disciplín (památková péče, restaurování, katalogizace, systémy stěžejních dat a aplikovaná vysoká technologie) a/nebo z různých institucí vyššího vzdělávání z různých zemí.

  3. Instituce vyššího vzdělávání a jejich orgány by měly být podporovány, aby zpřístupnily všechny části dědictví pro výzkumné účely do té míry, aby to neznamenalo risk pro uchování tohoto dědictví. V posledně jmenovaném případě by měly být podporovány v hledání alternativních řešení pro náležité využívání dědictví pro účely výzkumu.

 

Rozšiřování povědomí

  1. Instituce vyššího vzdělávání by měly být podporovány, aby se cílevědomě snažily rozšiřovat povědomí o svém dědictví mezi akademickou komunitou studentů a vědců, mezi jejich lokální komunitou, mezi lidmi, kteří činí politická rozhodnutí a celkově mezi společností.

  2. Instituce vyššího vzdělávání by měly být podporovány, aby zařazovaly mezi svoje aktivity ke zvýšení povědomí zaměřující se na zlepšování vědomostí a porozumění svému dědictví mezi žáky a učiteli na školách, zejména místních, za účelem zlepšení ztotožnění se s tímto dědictvím a vnímáním ho jako součást dědictví jejich komunity a regionu stejně jako součást evropského dědictví.

  3. Instituce vyššího vzdělávání by měly být podporovány ve vyvíjení postupů a strategií pro spolupráci s médii na pravidelné bázi, aby se zvýšilo povědomí o univerzitním dědictví. Měly by být také podporovány k přípravě publikací o své historii a dědictví a k zaměření alespoň několika z nich na většinové čtenáře a aby byly publikace dostupné za dostupnou cenu.

  4. Instituce vyššího vzdělávání by měly být podporovány v zajištění personálu zodpovědného za komunikaci, externí vztahy a aktivity týkající se zvýšení povědomí se zázemím v dědictví dané instituce stejně jako dědictví evropských univerzit.

 

Vztahy s místní komunitou

  1. Aby dostály svému poslání výuky, výzkumu a zvyšování povědomí, instituce vyššího vzdělávání by měly být obecně podporovány ve snaze vyvinout a udržet blízké spojení s místními komunitami, kterých jsou součástí, a přiměřeně nabízet své služby a odborné znalosti těmto komunitám.

  2. Instituce vyššího vzdělávání by měly být podporovány ve snaze vyvíjet blízké vztahy s místními úřady stejně jako s civilní společností v komunitách, kde jsou situovány. Místní a regionální úřady by měly ze své strany být také podporovány ve snaze vyvíjet a udržovat blízké vztahy s institucemi vyššího vzdělávání na svém území.

 

Mezinárodní spolupráce

  1. Vlády by měly podporovat univerzity stejně jako relevantní veřejné úřady v hledání a používání všech možností k vybudování evropských a mezinárodních kooperačních aktivit v oborech souvisejících s dědictvím včetně přiměřených programů mezinárodních organizací a institucí (jako například Rada Evropy, UNESCO, Evropská Unie, Evropský fond pro vědu, UMAC (University Museums and Collections – univerzitní muzea a sbírky), ICOM (International Council of Museums – Mezinárodní rada muzeí) nebo ICA (International Council on Archives – Mezinárodní archivnická rada), programy mezinárodní spolupráce, univerzitní sítě a bilaterální spolupráce univerzit).

  2. Stejným způsobem by měly být univerzity podporovány v propagaci výzkumných projektů týkajících se dědictví, včetně srovnávacího a/nebo evropského rozměru, zejména tam, kde takovéto projekty zahrnují spolupráci mezi personálem z různých evropských univerzit.

  3. Vlády by měly podporovat instituce vyššího vzdělávání stejně jako relevantní veřejné úřady, aby zcela využily nabízených možností na zvýšení mezinárodní kooperace v rámci systému Evropského vyššího vzdělávání a dohod Rady Evropy a ostatních právních prostředků.

 

Překlad Michaela Jarkovská - Mendelovo muzeum